Přístav 69 - Úvodní stránka



774 696 059
10.00-18.00h

775 651 220
18.00-23.00h

Láska je začátek našeho života...



Láska je začátek našeho životaV životě, se nám dějí různé situace, které, jak se říká, nám ten život pěkně znepříjemňují. Skoro každého člověka, který se zabývá jen trochu svým životem, pravděpodobně napadne: „No to už je takový osud, už to tak musí být.“ Já si ale myslím, že je to trochu jinak.

Malé miminko když se narodí, má jen jeden jediný záměr a tím je žít. První, co na tomto světě většinou pozná, je nádherná objímající maminčina náruč, která dává jistotu, bezpečí a obrovský příval lásky. Takový bývá začátek našeho života. Všichni se z nás radují, pečují o nás, všude nás vychvalují a říkají, jak jsme úžasní a naše tělo i duše jen vzkvétá. Nikdo neřeší, co děláme správně a co ne, všichni respektují naší identitu. Začínají první krůčky a náš intelekt roste. Toho si všimne i naše okolí. Maminka nám vysvětluje, na co můžeme sahat a na co ne, jak se máme chovat a jak ne, co je správně a co špatně. My pomalu zjišťujeme, že věty tipu: Otík kouká z okna, Otík myje ruce, Otík krájí, se nám nevyplatí říkat. A od té doby pro nás začíná koloběh posuzování nás samých. Začínáme přebírat pohled na svět od našich rodičů. To co uzná maminka nebo tatínek za správné, je i pro nás správné a naopak. Přijde čas, kdy jdeme do školky natěšeni, že už si nebudeme hrát jen se sourozencem, ale že nás bude víc. A postupně zjišťujeme, jak na určité situace reagují ostatní děti. To je další přísun našeho poznání a druhé kolo, kdy ztrácíme svůj pohled na svět. Kolo třetí bych považoval za velmi drastické a tím je škola. První špatná známka, kterou dostaneme, nás totálně změní. Začne se na nás valit kritika ze strany paní učitelky i našich rodičů, která nás zažene do kouta a donutí se zamyslet, jak se ty dobré známky vlastně dělají, jak to, že jsme tak nemožní! Zrovna tak ty dobré známky nás zase pozvednou na vrchol a donutí nás se tam udržet, co nejdéle. Dostáváme se do koloběhu posuzování a soutěže, kdo má dobré známky a kdo ne. Postupně si utvoříme názor, že kdo má jedničky, je lepší člověk než ten, co je nemá a ten, co je má, zase ví, že když se něco nepovede, prohru většinou tvrdě odnáší výsměchem nebo výčitkami. Reakcí, kterou to v nás vyvolá, je, že to musíme taky dokázat. Nejlepší bude se nějak úspěšně zařadit. A v pubertě to pokračuje. Kdo je větší kámoš, s kým se kámoší a s kým ne. Věčné snažení být dost dobrý, řádně pochválen a pochopen. Ale i když na to kašleme, tak stejně soutěžíme alespoň o první místo vyvrhele. Naše dospělost je už nastavená na soutěživost docela. Lepší práce, větší plat, dražší auto, chytřejší a krásnější děti a nakonec i to, kdo má z partnerů pravdu atd. Soutěž nás pohltí a my se vezeme na lodi, která nás ke štěstí rozhodně nedoveze!

Soutěživost a posuzování toho, co je správné a co ne, nám přinášejí nesmírná zranění naší duše a úniky před sebou samým. Naše duše však ví své. Ona je totiž tím pravým ukazatelem dobrého života, a protože jí to patří, tak nás neustále, bohužel většinou marně, upozorňuje, na náš prvotní záměr a tím je „žít.‘‘ Žít v respektování naší identity, v souznění se sebou samým. A jak se naučíme tomuto souznění se svou duší? Začněme respektovat ty druhé! To je nutný krok k otevření našeho srdce. Když to uděláme, ke svému překvapení brzy zjistíme, že se naše srdce naplňuje energií, které mi lidé říkáme „Láska‘‘. Láska umí ze všech sil podporovat to živé v nás. Vstoupíme tak do záměru „Žít‘‘ a ne jenom přežít a dožít se dne, kdy si pro nás přijde Smrt. Tehdy si pak s hrůzou uvědomíme, že putujeme do míst, kde není ani naše práce, barák, konto, děti, ale ani tělo a nic z toho, co tady na té krásné Zemi máme. To, co žijeme v přítomnosti, nás naplní energií pro budoucnost a záleží jen na nás, jakou energii do sebe načerpáme. Pokud budeme čerpat energii lásky, naše žití nebude mít konce, jako nemá konec věčnost.

Váš šaman Pavel

 

©  2011  Přístav 69   Powered by Constructor system