Chcete splnit přání? Tak o Dušičkách dejte svíčku do dýně...
Blíží se svátek Všech svatých či lidově Dušičky (2. listopadu)a většina z nás zapaluje na hřbitově svíčky jako vzpomínku na ty, kteří už odešli. Chodíme na hřbitov většinou v předvečer tohoto svátku a vzpomínáme na své blízké. Zapalujeme svíčky všichni. A je jedno, zda jsme křesťané, pohané nebo bezvěrci. Vzpomínat v tento podzimní čas, má prastarou tradici. Keltové poslední říjnovou noc slavili Samhain, který byl zasvěcen mrtvým. Slované pravděpodobně tradici převzali a upravili ji podle svého. Mezi řadu lidových pověr a zvyků rozšířených v Česku patřila i víra, že prý duše jednou za rok v předvečer Dušiček vystupují z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto plnili lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. V anglicky mluvících zemích se zase slaví Halloween (31. října), který má s prastarou Keltskou tradicí mnoho společného. Samotný název je zkomolením anglického „All Hallows eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Mrtví v tento čas vystupují z hrobů a na zemi se setkávají s živými. Pro nás je však Halloween spojen především s dýní, kterou s dětmi s oblibou vydlabáváme a dáváme se svíčkou před dveře. Ale víte, kde se vlastně tahle dýně vzala? Povím vám tedy její příběh…
Světlo opilce Jacka Před dávnou dobou žil v Irsku darmošlap a vyhlášený opilec jménem Jack. Pil každý den a zrovna na Halloween se opil tak, že měl na mále. Jeho duše začala pomalu opouštět tělo a ďábel, který si toho všiml, se zaradoval. Šel si pro něj. Jack byl zoufalý, chtěl se vyhnout svému osudu a tak prosil ďábla, aby mu dovolil dát si aspoň ještě jeden drink na rozloučenou. Ďábel po přemlouvání souhlasil. Jack byl ale velký šprýmař a hned se začal vymlouvat, že u sebe nemá žádné peníze a jestli by mu to pití nemohl tedy čert zaplatit. Ďábel už chtěl mít od něj pokoj a tak svolil, že se promění na 6 pencí a hned jak Jack zaplatí, že se změní zpátky a půjdou společně do pekla. To, ale neměl dělat. Jack okamžitě popadl mince a strčil je do své peněženky. Ďábel byl uvězněn, kroutil se, strašně zuřil, hrozil a pak i prosil, aby ho Jack pustil. Ten se jen smál. Pustil ho teprve, když ďábel slíbil, že mu dá ještě jeden rok svobody. Tak se také stalo. Chvíli Jack sekal dobrotu, ale netrvalo dlouho a zase se vrátil do starých kolejí. Jedna pijatika střídala druhou a rok uplynul jako voda. Další Svátek všech svatých ďábel opět přišel. Jack znovu přemýšlel jak čerta podvést a zachránit se. Řekl proto ďáblovi, ať na něj chvíli počká, že hned půjde a dá si zatím jedno z lahodných jablíček visících na blízké jabloni. Ďábel ale na jablka nedosáhl. Jack mu navrhl, aby si vylezl na jeho ramena a pro jablko se natáhl. Jakmile byl ďábel na stromě, vytáhl Jack z kapsy nůž a vyřezal do kmene kříž. Ďábel nemohl slézt ze stromu. Strašlivě zuřil a kvílel. Jack ho ale odmítl pustit dolů, jedině pokud mu slíbí, že si pro něj už nikdy znovu nepřijde, ať by se dělo co dělo. No co měl čert dělat. Slíbil a s nepořízenou se vrátil do pekla. Jak to ale bývá, Jack se stejně nezměnil. S pitím si pokoj nedal a tak před dalším Halloweenem zemřel. Nejprve se jeho duše vydala do nebe, tam ho však jako nenapravitelného hříšníka nepustili. Šel tedy dolů. Ďábel ho ale do pekla pro svůj slib také vzít nemohl. Jack měl smůlu. Jediné co od ďábla dostal, byla žhavá hrouda uhlí. Jack si ji tedy smutně nasypal do vydlabané dýně a šel. A od té doby mu svítí na jeho věčné putování. Bude putovat až do té doby, dokud neudělá dost dobrých skutků, aby ho pustili do nebe. Od těch dob si lidé dávají k domům světla a čekají na bloudícího Jacka. Doufají, že jim splní jejich přání. Tak až budete ve své dýni rozsvěcet s dětmi svíčku, nezapomeňte si také něco přát. Kdo ví, třeba si ji Jack všimne a splní to, po čem nejvíce toužíte.
Markéta Švarcová, šamanka z Háje
|