Aktuality

Podzim. Starý muž a starý strom spolu dívají se do kraje. Krásně je. Přešlo už hodně zim, ale kosti cítí, že tahle bude poslední. Vítr se uklidnil, nastalo ticho. Tolik let plných života a tolik prázdných. Smutno po nich. Muž ztěžka oči zavírá, teď už ví. Kdyby se tak mohl vrátit zpátky a naplnit je příběhem. Jinak. S jiným koncem. S koncem, který by i v podzimních dnech u srdce hřál. Zavírá oči ještě jednou. Víčka pevně tiskne k sobě a cítí sílu větví stromu. Smyčka času se napíná, natahuje a najednou lup, praská. Muž vstupuje do místnosti. Jiná slova derou se z jeho úst. Činy, obětí, dojetí. Prázdné se stává plným. Díky za dar říci slova, která kdysi nevyslovil, dokončit to, co zůstalo ležet. Prázdný čas naplnit po okraj. Díky strome za tento dar. Otvírá oči a mír se rozlévá krajinou. Vítr se zvedá, je čas. Jejich míra je navždy naplněna.

Markéta Švarcová